Fůra sena

Jak jste se asi už dočetli, tento mladý muž založil YMCA ve svých 23 letech. Jak k tomu došlo?

Co může způsobit fůra sena...

Jedenáctého října 1821 se na odlehlé zemědělské usedlosti v jihozápadní Anglii, na okraji nekonečných slatin, narodil chlapec jménem George Williams. Žili zde velmi tvrdým a jednoduchým životem. Neměli talíře, jedli z prohlubin ve stole, které se po jídle vymyly horkou vodou. George byl nejmladší z osmi chlapců. Byl drobný a půvabný po své matce. Za dlouhých zimních večerů, kdy všichni seděli společně u velikého krbu, rozesmával své bratry svými šprýmy a legráckami. Jak by se asi smáli, kdyby jim někdo řekl, že se tento rtuťovitý človíček stane lordem a bude jako čestný občan města Londýna pohřben vedle největších mužů svého národa, hrdinů z bojů, politiků a básníků v katedrále svatého Pavla. Již ve třinácti letech opustil George školu a pracoval na rodinném hospodářství. Jeho bratři nad ním ale často ohrnovali nos: „Z toho nikdy nebude pořádný hospodář!" A když jednou za špatného počasí skončil i s fůrou sena v příkopě, bylo rozhodnuto. Byl poslán ke kupci s látkami v Bridgewater.

Mladý Georg zkrátka využil příležitost, kterou později poskytl dalším a věc byla hotova. A tady se rozhodlo o celém jeho dalším životě. Zuřivě třískal pěstmi do stolu a nadával na všechno, co se mu nedařilo, a klel a klel. Svých dvou spoluučňů se ptal: „Proč vy nikdy nenadáváte a neklejete? To vás nikdy nic neštve?" – „Ale ano", odpověděl jeden z nich, „ale Bůh nám pomáhá, abychom se uměli ovládnout." George se na něho zaraženě podíval a něco si zamumlal. Ti dva kluci mu imponovali. Začal přemýšlet o jejich životě. Jednou seděl šestnáctiletý George na bohoslužbách v malém kostelíku, až docela vzadu. A najednou ho zasáhlo Boží slovo, náhle, jako blesk. George se zděsil. Běžel do obchodu, vrhl se do zapadlého kouta na kolena a slíbil Bohu: „Od nynějška ti chci patřit." Celého jej naplnila radost, jakou nikdy dříve nepoznal. A najednou také věděl: nejdůležitější, co mohu v životě dělat, je získávat lidi kolem sebe pro Krista.

„Ten mladý muž mi připadá příliš malý", prohlásil krčíc rameny pan Hitchcock, šéf velkého londýnského obchodního domu Hitchcock & Rogers, když mu byl George představen jedním ze svých starších bratrů. Bratr se ale nenechal zviklat: „Malý sice je, ale je zdatný a šikovný." „Dobrá, přijďte tedy zítra znovu." „Zkusím to s tebou", znělo druhý den rozhodnutí šéfa. A George nastoupil do obchodu jako prodavač.

Nastaly tvrdé časy. Nebyla to žádná legrace stát v předepsaném černém obleku s bílou vázankou za pultem obchodu od sedmi hodin ráno do devíti do večera a chovat se mile a přátelsky ke všem zákazníkům. A na oběd byla jenom krátká přestávka. Malý zaměstnanec byl ale tak zdatný, že se po několika letech stal nákupčím a obrat obchodu významně stoupl. Mladí pomocníci museli spát v obchodě, mnoho lidí v malém, špatně větraném prostoru, po dvou v posteli. A večer? Co jiného je mohlo napadnout, než vysedávat v hospodě? A někteří hoši byli pěkná kvítka. George se dostal do velkoměsta plného nástrah a pokušení jako krásné zdravé jablko do hromady shnilých jablek. Jak dlouho bude trvat, než se také začne kazit?

Ale bylo to jinak. Právě naopak. George našel napřed jednoho stejně smýšlejícího kamaráda. A brzy byli tři, čtyři, deset lidí, kteří se pravidelně scházeli. A skupinka mladých lidí, kteří byli rozhodnuti žít s Bohem, rostla a rostla. Celým domem se šířilo „nakažlivé zdraví" evangelia a zasahovalo jednoho za druhým.

Jenom jeden člověk se nenechal nakazit. Vedl svého druhu zábavní klub a měl zlomyslnou radost z toho, když mohl „pobožnůstkářům" někoho odloudit a získat pro sebe. „Přece nebudeš chodit k těm bláznům. Nejsi padlý na hlavu, abys s nimi celý večer dřepěl nad Biblí. Pojď k nám, u nás je lepší zábava!" Tímto způsobem se pokoušel přetáhnout mladé lidi na svou stranu. A chtěl to všem těm bláznům s Biblí pěkně znechutit. Netušil přitom, že jeho rozmařilý život již byl podkopán a narušen největší mocí, která vůbec existuje. Georgeova ložnice byla bojištěm. Ne, že by si navzájem rozbíjeli hlavy. Bojovali jinak, modlili se za každého, kdo se ještě nerozhodl pro Krista. Jednou ale seděli sklíčení a unavení dlouhým zápasem. Jak porazit takového nepřítele? „Musíme ho získat", prohlásil tvrdošíjně George.

Jak to chceš udělat?" Nikdo si nevěděl rady. Najednou se George zeptal: „Co ho vlastně zajímá?" „Ústřice", zněla odpověď. „Bavit se, mít dobrou náladu, dobře se najíst, jen nic vážného…" „Dobře, tak ho pozveme na ústřicovou hostinu!"

Jestli čekal, že ho „svatoušci" budou celý večer strašit peklem a pokoušet se obrátit ho, byl zklamán. Musel, ať chtěl nebo ne, připustit, že strávil velmi příjemný a radostný večer. A ústřice chutnaly báječně…

Když brzy potom vznikala první Ymka, byl bývalý posměváček jedním z jejích dvanácti zakladatelů.
Netrvalo příliš dlouho a zasažen byl i šéf obchodního domu a přidal se s radostí k mladému hnutí. Tři roky po Georgeově příchodu byla celá firma, od nejmladšího učně až po principála, získána pro Krista. Mladý bojovník se s tím nespokojil. Chtěl pomoci mladým příručím z ostatních londýnských obchodních domů. 6. června 1844 založilo dvanáct mladých mužů v ložnici George Williamse Křesťanské sdružení mladých mužů. Jejich velkým cílem bylo vést mladé lidi v Londýně a na celém světě ke Kristu.

George Williams se stal podílníkem firmy Hitchcock a významným obchodníkem světové metropole Londýna. Vedle obchodu věnoval všechny své síly Ymce. A hnutí rostlo a sílilo. Rychle se šířilo v Londýně a všude v Anglii a přeneslo se nejen do dalších zemí v Evropě, ale i do severní Ameriky, Asie a Austrálie. V srpnu 1855 se George Williams účastnil první světové konference Ymky v Paříži, kde byla replique montre de luxe založena Světová aliance YMCA a přijata Pařížská báze.

Královna Viktorie povýšila George Williamse „za jeho znamenité služby pro lidstvo" do šlechtického stavu a město Londýn mu propůjčilo čestné občanství. V roce 1894 se do Londýna sjeli k oslavě padesátiletí Ymky lidé z celého světa.

Za padesát let vyrostlo v hnutí na pět tisíc sdružení s půl miliónem členů. George Williams ale zůstal prostým křesťanem, jakým byl vždy. Na stěně jeho pracovny visela slova: Bůh především! George Williams zemřel v roce 1905. Všude, kde procházel pohřební průvod, utichl na chvíli ruch velkoměsta. Lidé smekali klobouky a stáli v dešti. George Williams byl pochován v katedrále sv. Pavla, kde leží největší hrdinové Anglie, nedaleko sarkofágu námořního hrdiny admirála Nelsona. 

_{© YMCA v ČR | GDPR | Czech version | English version}